Úskalí hlavy

První úskalí leží v oblasti hlavy či mysli. Jste velmi zběhlí v analyzování věcí a v jejich třídění dle nějakého obecného rámce či doporučení. Tohle by mohlo být v některých okolnostech praktické, ale obecně je mentální, myšlenková část vás velikou částí světa duality. „Světem duality“ mám na mysli typ vědomí, který rozděluje věci na dobré a špatné, světlé a temné, zdravé a nemocné, mužské a ženské, přátelské a nepřátelské, atd. Je to typ vědomí, které miluje oddělování a označování a neuznává skrytou jednotu všech jevů. Je to typ vědomí, které rádo pracuje s obecnými principy a racionálními, objektivními použitími na individuální případy. Ve skutečnosti nezvažuje možnost jiného, daleko přímějšího přístupu k realitě: přístupu intuitivního vědění či „vědění pocitem“. 

Kristovská energie je mimo dualitu. Kristovská energie představuje tok Bytí, který je základem všech polarit. Avšak mysl nepřipouští samotnou existenci této mystické úrovně jednoty. Mysl by ráda rozdělila oceán Bytí na definovatelné části, roztřídila je tak, aby je mohla racionálně uchopit. Mysl ráda vytváří struktury, teorie, které může umístit nad realitu, nad přímý prožitek. Opět je v tom v jistých záležitostech něco užitečného a prospěšného, ale ne tolik, když přijde k opravdovému léčení či učení, tj. k léčení a učení ze srdce.

Když přistoupíte ke svému klientovi z teoretického rámce, snažíte se umístit jeho individuální symptomy do obecné kategorie a spoléháte se na teorii, abyste tento problém odhalili a našli na něj řešení. To je to, co se učíte, když se učíte být psychologem, sociálním pracovníkem či profesionálním rádcem jakéhokoli typu. Neříkám, že je to všechno špatné. To, oč bych vás chtěl požádat je toto: když s někým pracujete, ať už profesionálně nebo ve vašem osobním životě, pokuste se propustit všechny vaše myšlenky a usuzování, všechny své domněnky o tom, co se s druhým děje a jednoduše poslouchejte ze svého srdce. Nalaďte se na energii druhé osoby z tichého místa uvnitř. Pokuste se cítit pouze svým srdcem a intuicí, kde druhá osoba stojí, jaké to je, být v jejím vnitřním světě. (Viz konec poselství - řízená meditace.)

Často rozvíjíte mnoho myšlenek o tom, co druhý potřebuje udělat, aby vyřešil své problémy. Analyzujete jeho problém a vymýšlíte na něj odpověď. Můžete mít dokonce z veliké části svého přemýšlení pravdu. Jde o to, že: vaše myšlenky nemusí být v ten okamžik nutně napojeny na energii druhé osoby. Můžete být naprosto mimo dosah toho, jak se ve skutečnosti uvnitř cítí. Vaše pomoc je úspěšná pouze tehdy, když je naladěná na energetickou realitu toho, komu pomáháte. Mohlo by se stát, že on nebo ona potřebuje zcela odlišný přístup, než ke kterému se dopátráte svou racionální myslí.

Žádám vás, abyste viděli a cítili druhou osobu z čistě z tichého, intuitivního místa uvnitř vás. Dovolte sami sobě přesáhnout dualitu a být naplněni soucitem Krista uvnitř. Žádám vás, abyste byli skutečně inspirováni přítomností druhého, když jim nabízíte učení či léčení.

Řešení je pak velmi jednoduché. To, co se od vás žádá, není vaše znalost, ale vaše moudrost. To, co se od vás žádá, není vás soud, ale váš soucit a hluboké pochopení. Nejste tu, abyste poskytli řešení, abyste byli autoritativní tváří. Jste zde, abyste byli tváří lásky.

Dovolte nám obrátit se k ilustraci této záležitosti. Vezměte rodiče, kteří chtějí pomoci svému dítěti s problémy, s nimiž se potká. Díky svým zkušenostem mají rodiče často lepší odhad důsledků jistých činů než jejich děti. Na základě této vědomosti rodiče často své děti varují; chtějí je ochránit od ublížení a radí jim dělat to, co si myslí, že je správné udělat. Z pohledu mysli se to může zdát jako dobrý způsob pomáhání. A v některých případech je velmi rozumné tak učinit.

Nicméně velmi často, když se rodič naladí na své dítě z tichého a intuitivního místa uvnitř, může zjistit, že dítě od něj ve skutečnosti potřebuje úplně něco jiného. To, co dítě často potřebuje nejvíc je důvěra a ujištění rodiče. „Důvěřuj mi, nech mě být tím, kým jsem. Nechej mě dělat své chyby, nechej mě klopýtnout a měj ve mě víru.“ Když se spojíte se svým dítětem z místa důvěry, vlastně ho podporujete v tom, aby se spolehlo na svoji intuici. To mu může pomoci učinit rozhodnutí, které cítí jako dobré a které je stejně tak pochopitelné z vašeho pohledu. Pokud se však pokoušíte, aby vaše dítě udělalo něco ze stanoviska, že „vy víte lépe“, dítě ucítí nedůvěru ve vašem postoji a to způsobí, že vám bude ještě více odporovat.

Děti vás „čtou“, když jim nabídnete podporu. Děti mají v povaze být si nadšeně vědomé emocí za vašimi slovy. Dokáží vycítit skrytý strach či hodnocení. Často budou reagovat na tyto emoce místo na vaše slova, a když zareagují s odporem, zdá se vám to nerozumné. Avšak rodič může reagovat zase „příliš rozumně“, v tom smyslu že nepozná své vlastní skryté pocity a nesnaží se spojit s dítětem otevřenou a upřímnou cestou. Aby tak rodič učinil, musí nechat odejít své předpojaté názory a skutečně se otevřít citové realitě dítěte. Díky opravdovému naslouchání trápením a obavám dítěte, může být postaven most komunikace.

Zmiňuji tento příklad, jelikož je tak častý a snadný k popsání a protože všichni víme, jak je těžké podporovat své dítě otevřeným a důvěřivým postojem. Je to vše o propouštění- propouštění svých myšlenek o tom, „co by mělo být“, propouštění svých přání a tužeb a opravdově nechat druhé být. Obklopit někoho druhého prostorem otevřenosti a důvěry, upřímným pochopením znamená, nabídnout mu skutečnou léčivou sílu. To, co často skutečně pomáhá druhému, je vaše naprosté přijetí toho, jak věci jsou. Je to tehdy, když se nesnažíte cokoli změnit z úrovně mysli, ale spojit se s někým a otevřít mu bránu lásky a soucitu.